Všímavé uvědomování – neboli všímavost – vzniká, pokud se učíme záměrně věnovat pozornost tomu, jak se věci mají v přítomném okamžiku, aniž bychom se nechali ovlivnit hodnocením a posuzováním. Pokud jsme všímaví, začínáme vnímat svět právě takový, jaký je, a ne takový jaký očekáváme, jaký si přejeme nebo jakého se bojíme.
Meditace všímavosti rozvíjí alternativní
způsob, jakým se naše mysl může vztahovat ke světu. Většina z nás si
uvědomuje jen analytickou stránku mysli – proces myšlení, posuzování,
plánování a pátrání v paměti, když hledáme nějaké řešení. Ale mysl si
dokáže také uvědomovat. Není to tak, že bychom jen o něčem přemýšleli,
ale můžeme si uvědomovat, že přemýšlíme. A nepotřebujeme jazyk, abychom
dokázali prožívat svět, můžeme ho vnímat přímo našimi smysly. Jsme
schopni přímo vnímat zpěv ptáků, vůni krásných květin a pohled na úsměv
našich milovaných. Myšlení není vše, co můžeme vědomě prožívat. Mysl
zahrnuje mnohem širší spektrum zkušeností než jen myšlení.
Meditace projasňuje mysl, uvědomujeme si pak skutečnost nezkreslenou a
bez předsudků. Meditace uvnitř nás vytváří prostor, ve kterém můžeme být
pouze svědky vznikání a zanikání našich myšlenek a pocitů. Dává nám
odstup a nadhled, takže nejsme nuceni automaticky reagovat na věci hned
jak nastanou.
Meditace všímavosti nás povzbuzuje, abychom byli trpělivější a
soucitnější sami se sebou a rozvíjeli otevřenost a jemnou vytrvalost.
Tyto kvality nás osvobozují od tlaku úzkosti, stresu a nešťastnosti.
Všímavost nepotlačuje přirozenou potřebu naší mysli řešit problémy. Dává
nám prostě jen více prostoru a času, abychom vybrali nejlepší způsoby,
jak je řešit. Některé problémy je nejlepší řešit emocionálně – vybereme
možnost, kterou „pociťujeme“ jako nejlepší. Jiné problémy musíme pečlivě
logicky promyslet. Mnohé problémy je nejlepší řešit intuitivně a
kreativně. A jiné je prostě nejlepší nechat zatím být.
Mark Williams a Danny Penman – Všímavost: jak najít klid v uspěchaném světě (Anag, 2014)